MoneyMAG.cz - ekonomické zpravodajství

Zrekapitulujeme si nejprve současný stav. Ačkoliv zákon udává poměrně přesný návod k výpočtu daně dědické a darovací pro kohokoliv, na jeho konci se krčí větička, že od obou daní jsou osvobozeni příjemci z první a druhé skupiny. Výpočty v této analýze se tedy nikterak netýkají nikoho, kdo dědí či přijímá dar od svých příbuzných v řadě přímé či manžela/manželky, což je první skupina, a dále sourozenců, synovců, neteří, tet, strýců, manželů děti, dětí manžela, rodičů manžela, manželů rodičů nebo dalších osob, které pečovaly s nabyvatelem, dárcem či zůstavitelem alespoň rok před převodem majetku.

Tímto vpravdě krkolomným výčtem je vyloučena kompletní užší a středně široká rodina z nutnosti platit daň darovací či dědickou a takto by to mělo do budoucna i zůstat. Český stát je v tomto ohledu velkorysý, v Evropě není běžné, aby bylo celé dědictví převáděné rodině oproštěno od daně. Obvyklé naopak je, že daň je vyměřována progresivně a ve skupinách, tedy podobně jako u nás.

Daň se tedy u nás prakticky týká darů a dědictví, které směřují mimo rodinu, popřípadě do velmi vzdálené rodiny. I zde je však výjimka, daň se neplatí z darů a dědictví v hodnotě do 20 tisíc korun u věcí osobní povahy a také u peněz a cenných papírů (celkem tedy maximálně 40 tisíc korun) a u všeho vyšší hodnoty je tato částka odečtena. Z praktického života tak můžeme nalézt například příklad, kdy zůstavitel nemá vlastní potomstvo a chce závětí odkázat majetek svým přátelům.

Dnes je daň dědická a darovací rozčleněna do pásem, které jsou daněny 7 až 40 % u daně darovací, daň dědická má sazbu vždy poloviční. Daň je progresivní a výpočet v současné době je zobrazen v tabulce níže. V případě daně dědické se vypočítaná daň vždy vydělí číslem dvě, sazba je tedy prakticky poloviční.

 
Plánem ministerstva financí je sloučit daně dědickou a darovací pod daň z příjmů. Ta by se s vysokou pravděpodobností vypočítávala analogickým způsobem, avšak s rovnou sazbou, která náleží dani z příjmů, v roce 2013 tedy 19 %. Tento krok je pochopitelný. Obě daně jsou mimořádně neefektivní, jejich inkaso jen stěží pokryje náklady na jejich výběr. V případě daně dědické například v roce 2004 tvořily náklady 78 % inkasa.  U daně darovací to bylo příznivějších 17 %. Může za to také minimální inkaso z těchto daní, obě dohromady jen stěží přesáhnou miliardu korun.

Co se tedy stane s našemi daněmi po reformě, to si ukážeme na následujících výpočtech. V tabulce jsou ukázány jednotlivé výše darů a k nim odvod státu před reformou a po reformě. Výpočet je koncipován na jeden darovaný předmět o konkrétní hodnotě.

 
 Pro daň dědickou platí sumy poloviční.

Je tedy patrné, že se zvýšenou sazbou se přijetí daru od osoby mimo rodinu prodraží na téměř trojnásobek, pokud nepůjde o dar s velmi vysokou hodnotou. Při darech nad deset milionů se již díky progresivitě dostává zdanění nad 19 % a nový postup by ji snížil. Otázkou je, kolik takových darů či dědictví se v ČR ročně uskuteční.

Naopak výhodou se v případě začlenění pod daň z příjmů mohou stát odečitatelné položky u poplatníků, kteří nevyčerpají jejich výši celou. To však jen stěží pokryje zvýšenou daň.